Už kdysi jsem květinu ze studu nepřesadil a jen koukal nevinně. Přestože léta chtěla na mou půdu, skončila nakonec někde v cizině.

Nechci udělat znovu stejnej sek, a když sousedovi krásně vzkvétá kytka od ještě vzdálenějších řek. Proč nejít za tou svojí do světa?

Najdu ji prý na vrcholku hory, kam vede cesta, kamení a prach, až pod horu pomáhají tři opory, dál musím sám, překonat strach.

Při cestě vzhůru zjišťuji zlé zprávy, nacházím čerstvou sousedovu stopu, posedlost kytkami mu leze do hlavy, už teď mu v myšlenkách hrob kopu!