Kašlu na to, jdu dál po celou noc, svítání, odhalující tu nejvyšší horu, ozařující květinku, má silnou moc, jsem na vrcholu, o tom není sporu.

Najdu odvahu a přistoupím blíž, chci ji obejmout, vzít ji do dlaní, mám však pocit, že jí chrání mříž, jen zavře kvítek, dotyku se brání.

Smutně přemýšlím, sedím vedle, kolik myslí, že lidí dostane nápad, ať už pěšky či na koňském sedle, kvůli ní se sem na tu horu drápat.

Naráz kdosi letí kolem v balónu, bez útrap, strastí i bez krumpáče, řekne pár vět, zazpívá pár půltónů, a ona mu rovnou skočí do náruče.