Tak si tak říkám proč já vůl, myslím, že pro vše, co chceme, každý musí nechat zdraví půl? Stejně nám to pak kdosi veme.

Jak mi je, asi ani psát nemusím, není sil jít zpět, život mě nebaví, možná se o skok dolů pokusím, v tom posila zespod žebřík staví.

Lezu dolů, když tu slyším zdola, soused volá: Pojď na chviličku? Posila záhy mizí, skála zas holá, a jen tak řekne: Drž se, človíčku!

Samozřejmě držet se čeho není, letím volným pádem, není zbytí, v tom se zjeví přátelé, co nelení, a do napnuté plachty mě chytí.