Vezmou mě na louku, která kvete, tam cvrček náladu mi rychle zvedá, je spousta jiných kytek na tom světě, a jistě také nějaká zahrádku si hledá.

Koukám z okna ze svého domku, přes zeď k sousedovi už není vidět, radši si budu vážit i holého stonku, než květinky, za níž se mám stydět!

***************************************************

Tato báseň je psána a věnována všem těm lidem, kteří drželi plachtu. A že Vás bylo. Moc DĚKUJU !!!

Při tvorbě tohoto příběhu nebyla zabita ani jedna rostlina ani jedno zvíře a ani jeden člověk... ...ale nechybělo mnoho... Všech 12 konkrétních postav tohoto příběhu je vymyšlených! Pokud se Vám i tak zdá nějaká blízká realitě, pak je to jenom dobře!